Metody výuky

METODY VÝUKY ČTENÍ

Všechny metody čtení vedou různými cestami ke stejnému cíli – naučit děti číst s porozuměním.

1) Analyticko – syntetická metoda čtení (klasická metoda čtení - slabikování)

Tato metoda je nejvíce rozšířenou metodou prvopočátečního čtení v českých školách, protože je přirozená českému jazyku. První slůvka, která dítě vysloví, jsou slabiky (pá, má, má – ma). Říkadla, rozpočitadla a jednoduché písničky, které si po narození dítě osvojuje, jsou v rytmu slabikování.

Samotnému čtení předchází období jazykové přípravy, dochází k rozvoji zrakového a sluchového vnímání, prostorové orientace a pozornosti. Poté přichází seznámení s prvními písmeny, se kterými se žáci seznamují všemi smysly – pozorují, poslouchají, modelují nebo malují či kreslí.

Princip této metody spočívá v rozkladu slov na slabiky (analýza) a ve skládání slabik do slov (syntéza). Žáci nejprve čtou jednotlivá písmena, která skládají do slabik a naopak slabiky na písmena rozkládají. Později ze slabik tvoří slova, která se zpětně učí dělit na slabiky.

Po osvojení čtení slov se pokračuje jednoduchými, srozumitelnými větami, doplněnými obrázky pro lepší představu o jejich významu. Po celou dobu je kladen velký důraz na porozumění čtenému textu.

Současně s výukou čtení probíhá i výuka psaní, žáci se tedy současně seznamují se všemi písemnými podobami hlásek.

2) Genetická metoda čtení

Žijeme v době informační exploze, kdy se s novými poznatky v největší míře setkáváme prostřednictvím tištěného textu. Téměř každé šestileté dítě, které přichází do školy, se setkalo s písmeny na počítačové klávesnici, umí se podepsat hůlkovým písmem, jež ho zaujme svou jednoduchostí. Právě této skutečnosti využívá genetická metoda čtení.

Žáci čtou od samého počátku s plným porozuměním. To jim přináší radost a větší chuť do práce. Nejprve čtou a píšou velká tiskací písmena, pak slova i věty. Co čtou, to umí i napsat. Velký důraz se klade na rozlišení jednotlivých hlásek ve slově na začátku, uprostřed a na konci. Rozšiřuje se u dětí slovní zásoba, rozvíjí se vyjadřovací schopnosti. Pomocí her rozkládají a skládají slova na hlásky a naopak. Děti čtou např. slovo pes tak, že jej vyhláskují „P-E-S“ a poté spojí dohromady. Při čtení se vychází z jednoslabičných slov ke slovům víceslabičným.

Jakmile dítě ovládá velká tiskací písmena, naučí se číst několik problematických slabik (di, ti, ni, dě, tě, ně, bě, pě, vě, fě) a začíná se učit malá tiskací písmena. Ty ale pouze čte, nezapisuje je. Přechod na čtení malých tiskacích písmen je pro děti velmi snadný a rychlý. Již v prosinci mohou žáci číst jakýkoli text. V lednu pak hned po zvládnutí malých tiskacích písmen začnou s osvojováním psacího písma.

Lze tedy říci, že pomocí genetické metody je čtení po hláskách přirozenější.

3) Metoda splývavého čtení

Ve splývavém čtení se děti učí jednotlivá písmena v přesně daném pořadí. Každému písmenu je věnován zpočátku minimálně 1 týden. U každého písmene se soustředíme na tvar dětské pusinky při vyslovování, přeháníme výslovnost, čteme hlasitě. Všechny čtyři tvary písmene si děti osvojují všemi smysly - zrakem, hmatem, sluchem. Učivo se prolíná do ostatních předmětů, nejvíce do pracovních činností a výtvarné výchovy. Při nácviku převládá společné čtení a při takto pomalém a klidném nástupu zažívají všichni pocit úspěchu.

Později plynule přecházíme na čtení, ne však slov, ale shluků několika písmen. Po zvládnutí této základní techniky teprve začínáme číst slova, a to pomalu a výrazně. Na řadu přichází klasický Slabikář. Děti čtou bez slabikování, tichého předčítání, dvojitého čtení, nebo zaměňování či přeskakování písmen. Toto jsou všechno chyby, které splývavé čtení pomáhá eliminovat.

Při správném nácviku děti velmi rychle začnou plynule číst slova, věty a hlavně, vědí, co čtou. Nesoustředí se totiž na techniku čtení, ale na obsah textu.

METODY VÝUKY MATEMATIKY

1) Matematika profesora Hejného

Aby se stala matematika dobrodružstvím, vytvořil tým profesora Milana Hejného originální koncept výuky, kde žáci nepřebírají hotové poznatky, ale sami si je vlastní aktivitou budují, učí se být tvořiví, uvažovat kriticky a v souvislostech, přemýšlet nad problémy a řešit je.

Děti se matematiku učí v různých logicky provázaných prostředích, ve kterých poznávají jednotlivé pojmy, procesy, řešitelské strategie a vazby. Při řešení důmyslně provázaných úloh sbírají různé matematické zkušenosti, o kterých spolu mluví. Dítě si tak postupně všímá, že se principy opakují a vytváří si schémata daných situací ve své mysli.

Úlohy jsou odstupňovány podle obtížnosti tak, aby nejen nadaný, ale i slabší žák mohl prožít radost z úspěchu. Samotný fakt, že úlohu řeší, je pro něj přínosný. Chyba má být pro každého užitečnou zkušeností, při které může objevit, proč k ní došlo. Celá třída pracuje tak, aby byl objeven správný výsledek a způsob řešení byl každému srozumitelný. Děti se učí argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat.

Děti vyučované Hejného metodou matematika baví a lépe zvládají řešení náročnějších úloh, jež vyžadují používání matematických znalostí a dovedností.

2) Klasická výuka matematiky

Navazuje na předmatematické dovednosti získané v předškolním věku. Představa o číslech se rozvíjí pomocí manipulace s reálnými předměty (činnostní učení). Procvičuje a upevňuje se pamětné počítání. Počty se znázorňují. Logické myšlení je rozvíjeno hrami a soutěžemi. Dbá se na porozumění textu a orientaci v početních úkolech.

ANGLICKÝ JAZYK

Výuka anglického jazyka probíhá v 1. třídě 1 hodinu týdně. V tomto čase se žáci naučí základní slovní zásobu, jednoduché anglické písničky a říkadla, reakci na základní anglické fráze, otázky a pokyny.